Jak je důležité míti "papíry"

Uvažuje-li člověk o koupi štěňátka, kromě otázek typu: jaké plemeno?, pejska nebo fenku?, může přijít na řadu i zamyšlení se, zda pejska s PP nebo bez PP...
Mnoho lidí si neuvědomuje, jak důležité takové rozhodnutí může být. Proto bych zde ráda uvedla pár informací a faktů k dané problematice, vyvrátila nesmyslné lži a váhajícím pomohla ke správnému rozhodnutí.

X

PP neboli Průkaz Původu (lidově "papíry" chcete-li) je jediný pravý doklad totožnosti pejska a je jakýmsi záručním listem štěňátka.
Člověk, který si takovéto štěňátko pořídí, má 99% jistotu (1% jsou výjimky potvrzující pravidlo :-) - ostatně i dvěma zdravým lidem se může narodit postižené děťátko), že si přinesl domů miminko
1) opravdu zvoleného plemene (mluvme o labradorech)
2) jehož rodiče, prarodiče, prapra.. atd. jsou uchovnění labradoři, o nichž existuje dokumentace týkající se zdraví, exteriéru i pracovních dovedností
3) které vyroste do typické výšky a bude mít charakteristické povahové vlastnosti labradorského retrívra s ohledem na genetickou výbavu po rodičích
4) s předpokladem pevného zdraví, nezatížené dědičnými chorobami a tedy, že bude moci prožít dlouhý a plnohodnotný život
5) s nímž se dle zájmu v budoucnu bude smět zúčastnit různých společenských akcí



Nesmysl číslo 1 : "Potřebuji jen psa na zahradu, abych věděl, když k nám někdo jde, takže PP mít nemusí."
V tomto případě zásadně doporučuji zakoupit alarm či zvonek, který tento požadavek spolehlivě vyplní a nebude mít psychickou újmu z toho, že je venku sám. Pes (a labrador obzvláště) je tvor domácí a nejoptimálnější místo k ubytování je pro něj pelíšek v páníčkově ložnici.

Nesmysl číslo 2 : "Mám čistokrevného psa sice bez PP, ale jeho oba rodiče PP mají."
Tak zaprvé - čistokrevný pes bez průkazu původu neexistuje. Takový pes bez PP je zkrátka "voříšek", ať se vám to líbí nebo ne a o jeho původu lze jen spekulovat.
Zadruhé - z toho teda může být pořádný malér! To, že štěňátka po "papírových" rodičích nemají průkaz původu znamená, že rodiče nesplnili chovné podmínky dané příslušným Klubem chovatelů, které by je zařadily mezi chovné jedince. Důvodů pro neuchovnění může být nespočet. Do chovu se nedostane jedinec, který je agresivní, kousavý, bázlivý, plachý, podvyživený, exteriérově nevyhovující nebo zatížen geneticky podmíněnými chorobami jako je dysplasie kyčelních kloubů, epilepsie a tak dále.
Zatřetí - člověk, který dopustí produkci štěňat bez PP vědomě porušuje stanovy a nařízení Klubu a dopouští se nelegálního množení kříženců. Taková továrna na štěňata, kde jedinou preferencí je vlastní obohacení se.

Nesmysl číslo 3 : "Štěně nemá průkaz původu, protože bylo nadpočetné."
Jde o nehoráznou lež a oblíbený přesvědčovací výmysl množitelů bezpapírových štěňat odporující chovatelskému řádu FCI, ČMKU a dokonce Zákonu na ochranu zvířat proti týrání!
Hranice, kolik štěňat může fenka odchovat, není pevně stanovena. Chovatelský řád zato uvádí, že fenka může být krytá maximálně 1x ročně s tím, že chovatel má povinnost zabezbečit vše tak, aby se štěňátka řádně vyvíjela a fenka nebyla poškozena na zdraví.
V chovatelském řádu je dále uvedeno, že průkaz původu je nedílnou součástí jedince a ověřením jeho původu a chovatel je povinen jej předat ke každému štěněti.

Nesmysl číslo 4 : "Koupí štěněte bez papírů ušetřím tisíce."
Jistě, ale tímto se můžete utěšovat asi jen v den koupě. Pořizovací cena "bezpapíráka" bývá cca poloviční i nižší. Velice brzy se vám ale stane, že se začnou projevovat nežádoucí znaky, jakými můžou být nejrůznější nemoci, kulhání na lokty a na kyčle, kvůli kterým absolvujete několik návštěv a operací ve veterinárním zařízení, zaplatíte astronomické částky, nicméně stále nemáte vyhráno, protože pejsek může kulhat i nadále, ba se může začít projevovat nevhodná až nebezpečná povaha a další neduhy výrostka s neznámým původem.
V tuto chvíli už je ale pozdě na lamentování a přemítání o tom, co jste bývali byli měli tehdá udělat. Smutné je, že se ani v této situaci nemůžete obrátit na množitele, od kterého pejska máte, protože si vás v tom množství vyprodukovaných štěňat a množství kupců již dávno nepamatuje a i kdyby, tak to zapře a vy ani nemáte v ruce žádnou kupní smlouvu, že zvíře je od něj. Tak co dál, že? No, zvířátko je holt vaše, máte za něj zodpovědnost, tak nezbývá než dál jezdit na veterinu, kupovat ne zrovna levné léky a preparáty a doufat, že nebude muset dojít na nejhorší - že se budete muset s kamarádem rozloučit v mladém věku. Ale pozdě bycha honit ...
Proto dávejte při výběru štěňátka obrovský pozor na to, koho si na těch budoucích 15let berete domů a rozhodně nedejte na první krásná kukadla, která všechna štěňátka bezesporu mají.

Nesmysl číslo 5 : "Jsou to právě chovatelé drahých štěňat s PP, kteří dělají "byznys" a na prodeji vydělávají."
Tak tento názor je velice smutný.
Chovatelé štěňat s PP se po celém světě snaží naplnit co nejlépe ideály standardu a to co do vzhledu, povahy i zdraví. Vzdělávají se a informují o nových poznatcích v genetice i o dědičných nemocech. V důsledku toho si sami na sebe - prostřednictvím svých Klubů - vymýšlí různá omezení ze zdravotního hlediska (např. kontrola a roentgenování DKK (dysplasie kyčelních kloubů), plnochruposti, skusu ,...), přezkoumávání povahy na bonitacích atd.
Cesta k chovatelskému úspěchu je velmi dlouhá a nákladná. Na samém začátku je koupě štěňátka s PP. O toto miminko musí být co nejsvědomitěji pečováno, aby bylo v ideální kondici a mohlo být následně uchovněno. Chovatel musí se štěňátkem absolvovat genetická vyšetření provedená certifikovanými pracovišti, která musí být vyhodnocena dle přísných kritérií odborníky s patřičnou kvalifikací. Často jsou prováděna i nadstandardní vyšetření, aby existoval podrobný přehled o zdraví jedince. V případě, že se něco nepovede, pak pejska nebo fenku v chovu nikdy nepoužije. Když to vyjde, může chovatel začít uvažovat o krytí a následuje důkladné přemýšlení o výběru nejvhodnějšího partnera (kterého musí schválit poradce chovu) za kterým chovatel váží stovky ba i tisíce kilometrů a zaplatí velkou sumu za krytí. Březí fence musí věnovat maximální péči a nadále se dobře starat o narozená štěňátka, zajistit v jejich blízkosti hygienické podmínky, optimální zdravotní a výživný stav, musí je nechat označit tetováním, několikrát odborně prohlédnout veterinárním lékařem, odčervit, očkovat, zajistit správnou socializaci v kritickém období vtiskávání atd.
Po všech těchto ceremoniálech a finančních vydáních je chovatel jistě vděčný za další kontakt s majitelem toho jeho štěňátka.
Navíc, přijedete-li si pro štěňátko s PP, neodjedete pouze s ním, ale odvážíte si i nezaplatitelné cenné rady, očkovací průkaz nebo europas pro malá zvířata, kupní smlouvu, kde jsou jasně dané podmínky koupě, vzorek krmení, na které bylo štěňátko doposud zvyklé i další věci dle zvyků chovatelů.

Množitele štěňat bez PP nic nezavazuje jednat se psy dle etických pravidel a obecných znalostí o chovu. Mohou si dělat, co chtějí a kromě nešťastných budoucích majitelů štěňátek, zpola odstěhovaných na veterině, se nad tím nikdo nepozastaví. Jediný způsob, jak lze množitele zastavit je, že o jejich štěňata rodící se jak na běžícím pásu zkrátka nebude zájem. Proto pevně věřím, že pokud bude laik uvažovat o koupi společníka, nejdříve se s opravdovou kynologií alespoň trochu seznámí.

Nesmysl číslo 6 : "Koupím-li štěňátko s PP, budu muset chodit na výstavy,... "
Průkaz původu jak již bylo výše uvedeno je doklad totožnosti, který vás k ničemu nezavazuje. Nikdo z nás ale nevidí do budoucnosti, co když si za dva, tři, čtyři roky uvědomíte, že byste přeci jen nějakou výstavu, zkoušky, bonitaci, hon, psí sporty, výcvik ... zkusili?
Průkaz původu je ona magická karta, která vám otvírá všechny dveře v oblasti kynologie.

Copyright 2009. | Webmaster Dagmar Špičáková

Design by Flash Templates